Table of Contents

Teorie chyb

« 10. Zákon hromadění středních chyb
» 12. Vyrovnání měření obecně

11. Zákon hromadění chyb při působení systematických chyb

Úvod

Obecný zákon hromadění chyb platí i pro závislé veličiny, jejichž závislost je způsobena vlivem systematických chyb. V četných případech praxe jej můžeme zjednodušit. V maticovém zápise není také vidět působení vlivů jednotlivých druhů chyb. Proto ukážeme napřed na jednoduchých případech zjednodušené vzorce a to v klasickém zápise. Výchozí vztah pro úpravu bude vzorec:

mF2=[f2m2]+2fifkmik, {\overline{m}}^2_F=\left[f^2\cdot {\overline{m}}^2\right]+2\cdot \sum{\sum{f_i\cdot f_k\cdot {\overline{m}}_{ik}}},

kde kromě známých symbolů vyjadřuje mik{\overline{m}}_{ik} kovarianci (závislost) veličin ii a kk.

Případ konstantní chyby

Korelaci ve skupině měření, kde m=konst.m=konst., působí pouze neznámá konstantní chyba cc, takže platí: m2=σ2+mc2{\overline{m}}^2={\sigma }^2+{\overline{m}}^2_c, E(εiεk)=mik=mc2E\left({\varepsilon }_i{\varepsilon }_k\right)={\overline{m}}_{ik}={\overline{m}}^2_c a výsledný vztah pak

mF2=[f2σ2]+[f2mc2]+2fifkmc2=[f2σ2]+[f]2mc2. {\overline{m}}^2_F=\left[f^2\cdot {\sigma }^2\right]+\left[f^2\cdot {\overline{m}}^2_c\right]+2\cdot \sum{\sum{f_i\cdot f_k\cdot }}{\overline{m}}^2_c=\left[f^2\cdot {\sigma }^2\right]+{\left[f\right]}^2\cdot {\overline{m}}^2_c.

Střední chyba mc=E(c2){\overline{m}}_c=\sqrt{E(c^2)} reprezentuje základní soubor všech možných hodnot systematické chyby v různých skupinách (konstantní hodnotu má jen v dané skupině).

Při současném působení náhodných chyb i systematické chyby je třeba odděleně vypočítat úhrnný vliv každé složky na funkci měřených veličin a pak teprve je kvadraticky sečíst, abychom dostali úplnou střední chybu funkce.

S=l1+l2++ln, S{\rm =}l_{{\rm 1}}{\rm +}l_{{\rm 2}}{\rm +\dots +}l_n , εS=[ε]=[]+nc, {\varepsilon }_S{\rm =}\left[\varepsilon \right]{\rm =}\left[\triangle \right]{\rm +}n\cdot c , mS2=nσ2+n2mc2. {\overline{m}}^{{\rm 2}}_S{\rm =}n\cdot {\sigma }^{{\rm 2}}{\rm +}n^{{\rm 2}}\cdot {\overline{m}}^{{\rm 2}}_c .

Při působení systematické chyby roste u součtu měřených veličin střední chyba rychleji než s odmocninou z počtu veličin. U mnoha veličin může účinek malé systematické chyby převýšit vliv i větší náhodné střední chyby.

x=Sn, x=\frac{S}{n} , mx=mSn, {\overline{m}}_x=\frac{{\overline{m}}_S}{n} , εx=[ε]n=[]n+c, {\varepsilon }_x{\rm =}\frac{\left[\varepsilon \right]}{n}{\rm =}\frac{\left[\triangle \right]}{n}{\rm +}c , mx2=σ2n+mc2. {\overline{m}}^{{\rm 2}}_x{\rm =}\frac{{\sigma }^2}{n}+{\overline{m}}^{{\rm 2}}_c.

Přitom střední chyba jednoho měření m2=σ2+mc2{\overline{m}}^2={\sigma }^2+{\overline{m}}^{{\rm 2}}_c , takže mx>mn{\overline{m}}_x>\frac{\overline{m}}{\sqrt{n}}.

Při působení systematické chyby neklesá střední chyba průměru s odmocninou počtu opakovaných měření (takto klesne jen vliv náhodné složky).

Případ skupinové chyby

Mějme velký soubor NN opakovaných měření nebo chyb, který rozdělíme nakkskupin uspořádaných podle stejných podmínek měření, které jsou pramenem systematické chyby skupinové, nekorelované mezi skupinami. Označme

NN počet všech měření nebo chyb,

n1n_1, n2n_2, …, nkn_k počty v jednotlivých skupinách, [n]=N[n]=N,

pi= ni/Np_i=\ n_i/N, [p]=1[p]=1 relativní četnost v ii-té skupině,

Δ1{\Delta }_1, Δ2{\Delta }_2,…, ΔN{\Delta }_N náhodné chyby, proměnlivé od měření k měření, vzájemně E(Δ)=0E\left(\Delta \right)=0, E(Δ2)=σ2E({\Delta }^2) = {\sigma }^2 nezávislé a působící rozptyl jednotlivých měření,

c1c_1, c2c_2, …, ckc_k skupinové systematické chyby (nebo jejich průměrné hodnoty), zatěžující stejnou hodnotou všechna měření uvnitř skupiny, ale proměnlivé od skupiny ke skupině (E(c2)=mc2E\left(c^2\right)={\overline{m}}^{{\rm 2}}_c), c=[pici]\overline{c}=\left[p_i\cdot c_i\right] jejich průměrná hodnota jakoby utajená konstantní chyba pro všechny skupiny (pro všechna možná měření),

γi=cic, [pγ]=0{\gamma }_i=c_i-\overline{c},\ \left[p\gamma \right]=0 redukované skupinové chyby, stálé a utajené uvnitř skupiny, ale proměnlivé od skupiny ke skupině a ovlivňující rozdíly mezi skupinovými průměry. Mají charakter opravy průměru (E(γ2)=σγ2, E(γ)=0E\left({\gamma }^2\right)={\sigma }^2_{\gamma },\ E\left(\gamma \right)=0).

V základním smíšeném souboru všech hodnot Δ\Delta , cc platí:

E(ε)=E(c)=E(c)=C. E\left(\varepsilon \right)=E\left(c\right)=E\left(\overline{c}\right)=C .

Úplná chyba a úplná variance (čtverec úplné střední chyby):

εij=ij+ci=ij+γi+c, {\varepsilon }_{ij}={\triangle }_{ij}+c_i={\triangle }_{ij}+{\gamma }_i+\overline{c},

m2=σ2+mc2=σ2+σγ2+mc2. m^2={\sigma }^2+{\overline{m}}^{{\rm 2}}_c={\sigma }^2+{\sigma }^2_{\gamma }+{\overline{m}}^{{\rm 2}}_c.

εS=j=1Nj+i=1k(nγ)i+Nc, {\varepsilon }_S=\sum^N_{j=1}{{\triangle }_j}+\sum^k_{i=1}{{\left(n\cdot \gamma \right)}_i}+N\cdot \overline{c},

mS2=Nσ2+i=1kni2σγ2+N2mc2. {\overline{m}}^2_S=N\cdot {\sigma }^2+\sum^k_{i=1}{n^2_i\cdot {\sigma }^2_{\gamma }}+N^2\cdot {\overline{m}}^{{\rm 2}}_c .

V případě stejně velikých skupin n=N/kn=N/k, [n2]=N2/k[n^2]=N^2/k :

εS=1N+n1kγ+Nc, {\varepsilon }_S=\sum^N_1{\triangle }+n\cdot \sum^k_1{\gamma }+N\cdot \overline{c},

mS2=N2(σ2N+σγ2k+mc2). {\overline{m}}^2_S=N^2\cdot \left(\frac{{\sigma }^2}{N}+\frac{{\sigma }^2_{\gamma }}{k}+{\overline{m}}^{{\rm 2}}_c\right).

Zejména nyní je zřejmé, jak se každý druh chyb hromadí podle jiného zákona. Klasický zákon přenášení středních chyb platí jen pro náhodnou složku (σS=σN{\sigma }_S=\sigma \cdot \sqrt{N}).

x=[l]N,εx=εSN,mx2=mS2N2. \overline{x}=\frac{\left[l\right]}{N} , {\varepsilon }_{\overline{x}}=\frac{{\varepsilon }_S}{N} , {\overline{m}}^2_{\overline{x}}=\frac{{\overline{m}}^2_S}{N^2} .

εx=[]N+[nγ]N+c,mx2=σ2N+[n2]N2σγ2+mc2. {\varepsilon }_{\overline{x}}=\frac{\left[\triangle \right]}{N}+\frac{\left[n\cdot \gamma \right]}{N}+\overline{c},{\overline{m}}^2_x=\frac{{\sigma }^2}{N}+\frac{\left[n^2\right]}{N^2}\cdot {\sigma }^2_{\gamma }+{\overline{m}}^{{\rm 2}}_c .

a v případě stejně velikých skupin n=N/kn=N/k

εx=[]N+[γ]k+c,mx2=σ2N+σγ2k+c,mx2=σ2N+σγ2k+mc2. {\varepsilon }_{\overline{x}}=\frac{\left[\triangle \right]}{N}+\frac{\left[\gamma \right]}{k}+\overline{c} , {\overline{m}}^2_x=\frac{{\sigma }^2}{N}+\frac{{\sigma }^2_{\gamma }}{k}+\overline{c}, {\overline{m}}^2_x=\frac{{\sigma }^2}{N}+\frac{{\sigma }^2_{\gamma }}{k}+{\overline{m}}^{{\rm 2}}_c .

V aritmetickém průměru klesá vliv střední kvadratické chyby náhodné s odmocninou počtu všech měření (σx=σ/N{\sigma }_x=\sigma /\sqrt{N}), vliv střední proměnlivé systematické chyby skupinové s odmocninou počtu skupin se změněnými podmínkami, vliv konstantní chyby se nezmenší vůbec. Je třeba vypočítat napřed odděleně úhrnný vliv každého druhu chyb a pak je teprve kvadraticky sečíst. Je žádoucí vystřídat co nejvíce podmínky měření, aby konstantní složka chyb cc byla co nejblíže nule.

mx2=σ2n+σγ2+mc2=(σ2n+mc2)<kmx2,mx2>mx2k. {\overline{m}}^2_x=\frac{{\sigma }^2}{n}+{\sigma }^2_{\gamma }+{\overline{m}}^2_{\overline{c}}=\left(\frac{{\sigma }^2}{n}+{\overline{m}}^2_{\overline{c}}\right)<k\cdot {\overline{m}}^2_{\overline{x}} , {\overline{m}}^2_{\overline{x}}>\frac{{\overline{m}}^2_x}{k} .

V případě nestejných vah pip_i měření lil_i bude skupinový a celkový průměr

xi=[pl]i[p]i,x=[pl][p]=[Px][P],Pi=[p]i x_i=\frac{{\left[pl\right]}_i}{{\left[p\right]}_i} , \overline{x}=\frac{\left[pl\right]}{\left[p\right]}=\frac{\left[Px\right]}{\left[P\right]} , P_i={\left[p\right]}_i

a v rovnicích je třeba nahradit N=[P]N=[P], ni=Pi=[p]in_i=P_i={\left[p\right]}_i.

Při působení systematické chyby, stálé ve všech skupinách, neklesne střední kvadratická chyba celkového průměru s odmocninou počtu skupin a nelze pro určení střední chyby součtu kvadraticky sčítat střední chyby jednotlivých skupinových výsledků.

V případě současného působení vzájemně nezávislých systematických chyb různého druhu cc', cc'', cc''', …, γi=cic{\gamma '}_i=c'_i-\overline{c'} platí

m2=σ2+σγ2+σγ2+mc2+mc2+ , {\overline{m}}^{{\rm 2}}{\rm =}{\sigma }^{{\rm 2}}{\rm +}{\sigma }^{{\rm 2}}_{{\gamma }^{{\rm '}}}{\rm +}{\sigma }^{{\rm 2}}_{{\gamma }^{{\rm ''}}}{\rm +}{\overline{m}}^{{\rm 2}}_{c^{{\rm '}}}{\rm +}m^{{\rm 2}}_{c^{{\rm ''}}}{\rm +\dots \ },

εS=1Nij+1k(nγ)i+1k(nγ)i++N(c+c+), {\varepsilon }_S=\sum^N_1{{\triangle }_{ij}}+\sum^{k'}_1{{\left(n'\cdot {\gamma }'\right)}_i}+\sum^{k''}_1{{\left(n^{''}\cdot \gamma ''\right)}_i}+\dots +N\cdot \left({\overline{c}}'+{\overline{c}}^{''}+\dots \right),

mS2=Nσ2+[n2]σγ2+[n2]σγ2++N2(mc2+mc2+), {\overline{m}}^2_S=N\cdot {\sigma }^2+\left[n^{'2}\right]\cdot {\sigma }^2_{{\gamma }'}+\left[n^{''2}\right]\cdot {\sigma }^2_{{\gamma }^{''}}+\dots +N^2\cdot \left({\overline{m}}^2_{c'}+{\overline{m}}^2_{c^{''}}+\dots \right),

a střední chyba průměru při stejně velkých skupinách u každého druhu skupinové chyby:

mx2=σ2N+σγ2k+σγ2k++mc2+mc2+ . {\overline{m}}^{{\rm 2}}_{\overline{x}}{\rm =}\frac{{\sigma }^{{\rm 2}}}{N}{\rm +}\frac{{\sigma }^2_{{\gamma }'}}{k^{{\rm '}}}{\rm +}\frac{{\sigma }^2_{{\gamma }^{''}}}{k^{{\rm ''}}}{\rm +\dots +}{\overline{m}}^{{\rm 2}}_{c^{{\rm '}}}{\rm +}{\overline{m}}^{{\rm 2}}_{c^{{\rm ''}}}{\rm +\dots \ }.

Na závěr ukážeme vztah pro obecný funkční vztah y=f(x1,x2,..., xn)y=f(x_1,x_2,...,\ x_n), kde jsou proměnné závislé. Závislost musí být dána buď kovarianční, nebo korelační maticí. K jejímu určení, či k výpočtu prvku, není obvykle dosti potřebných měření. Je-li závislost způsobena přítomností systematických chyb, musíme znát charakter jejich působení a odhad složek jednotlivých středních chyb. Obecný vztah pak lze upravit a schematicky zapsat:

my2=[(fm)2]+Ai2mγ2+Bi2mγ2++[fmc]2, m^2_y=\left[{\left(f\cdot m_{\triangle }\right)}^2\right]+\sum{A^2_i\cdot m^2_{\gamma }}+\sum{B^2_i\cdot m^2_{{\gamma }'}}+\dots +{\left[f\cdot m_c\right]}^2,

kde mΔim_{\Delta i} je střední chyba náhodná, příslušející k proměnné xix_i; bude-li pro několik proměnných stejná, upraví se prvý člen na řadu

[f2]1m12+[f2]2m22+ {\left[f^2\right]}_1\cdot m^2_{\triangle 1}+{\left[f^2\right]}_2\cdot m^2_{\triangle 2}+\dots

podle počtu různých mΔm_{\Delta }; AiA_i je součet parciálních derivací podle všech proměnných, ve kterých se uplatní stejný druh i velikost proměnlivé systematické chyby γi{\gamma }_i. Indexem ii se zde rozlišují skupiny proměnných o různé velikosti systematické chyby γ\gamma ; BiB_i totéž pro jiný druh proměnlivé systematické chyby. Stejný druh systematické chyby se rozliší čárkami:

mγ2=E(γ2){\overline{m}}^2_{\gamma }=E\left({\gamma }^2\right) je střední proměnlivá systematická chyba;

mγ2=E(γ2){\overline{m}}^2_{{\gamma }'}=E\left({{\gamma }'}^2\right) je střední proměnlivá systematická chyba jiného druhu.

Platí: E(γ)=E(γ)=E(γ)==0E\left(\gamma \right){\rm =}E\left({\gamma }^{{\rm '}}\right){\rm =}E\left({\gamma }^{{\rm ''}}\right){\rm =\dots =0}.

mcim_{ci} jsou různé druhy střední stálé systematické chyby. V případě její konstantní hodnoty pro všechny proměnné se poslední člen upraví na [f]2mc02{\left[f\right]}^2\cdot m^2_{c_0}, kde mc02=E(c2){\overline{m}}^2_{c_0}=E\left(c^2\right), když písmenem cic_i označíme náhodnou velikost stálé systematické chyby.

Jak je vidět, zapsání univerzálně platného vzorce je pracné a nepřehledné. Proto je vhodnější používat zjednodušeného zákona hromadění úplných chyb napsaného pro každou konkrétní situaci, jak bylo ukázáno výše.


« 10. Zákon hromadění středních chyb
» 12. Vyrovnání měření obecně