11. Zákon hromadění chyb při působení systematických chyb
Úvod
Obecný zákon hromadění chyb platí i pro závislé veličiny, jejichž závislost je způsobena vlivem systematických chyb. V četných případech praxe jej můžeme zjednodušit. V maticovém zápise není také vidět působení vlivů jednotlivých druhů chyb. Proto ukážeme napřed na jednoduchých případech zjednodušené vzorce a to v klasickém zápise. Výchozí vztah pro úpravu bude vzorec:
mF2=[f2⋅m2]+2⋅∑∑fi⋅fk⋅mik,
kde kromě známých symbolů vyjadřuje mik kovarianci (závislost) veličin i a k.
Případ konstantní chyby
Korelaci ve skupině měření, kde m=konst., působí pouze neznámá konstantní chyba c, takže platí: m2=σ2+mc2, E(εiεk)=mik=mc2 a výsledný vztah pak
Střední chyba mc=E(c2) reprezentuje základní soubor všech možných hodnot systematické chyby v různých skupinách (konstantní hodnotu má jen v dané skupině).
Při současném působení náhodných chyb i systematické chyby je třeba odděleně vypočítat úhrnný vliv každé složky na funkci měřených veličin a pak teprve je kvadraticky sečíst, abychom dostali úplnou střední chybu funkce.
Při působení systematické chyby roste u součtu měřených veličin střední chyba rychleji než s odmocninou z počtu veličin. U mnoha veličin může účinek malé systematické chyby převýšit vliv i větší náhodné střední chyby.
b) Aritmetický průměr
x=nS,mx=nmS,εx=n[ε]=n[△]+c,mx2=nσ2+mc2.
Přitom střední chyba jednoho měření m2=σ2+mc2 , takže mx>nm.
Při působení systematické chyby neklesá střední chyba průměru s odmocninou počtu opakovaných měření (takto klesne jen vliv náhodné složky).
Případ skupinové chyby
Mějme velký soubor N opakovaných měření nebo chyb, který rozdělíme nakskupin uspořádaných podle stejných podmínek měření, které jsou pramenem systematické chyby skupinové, nekorelované mezi skupinami. Označme
N počet všech měření nebo chyb,
n1, n2, …, nk počty v jednotlivých skupinách, [n]=N,
pi=ni/N, [p]=1 relativní četnost v i-té skupině,
Δ1, Δ2,…, ΔN náhodné chyby, proměnlivé od měření k měření, vzájemně E(Δ)=0, E(Δ2)=σ2 nezávislé a působící rozptyl jednotlivých měření,
c1, c2, …, ck skupinové systematické chyby (nebo jejich průměrné hodnoty), zatěžující stejnou hodnotou všechna měření uvnitř skupiny, ale proměnlivé od skupiny ke skupině (E(c2)=mc2), c=[pi⋅ci] jejich průměrná hodnota jakoby utajená konstantní chyba pro všechny skupiny (pro všechna možná měření),
γi=ci−c,[pγ]=0 redukované skupinové chyby, stálé a utajené uvnitř skupiny, ale proměnlivé od skupiny ke skupině a ovlivňující rozdíly mezi skupinovými průměry. Mají charakter opravy průměru (E(γ2)=σγ2,E(γ)=0).
V základním smíšeném souboru všech hodnot Δ, c platí:
E(ε)=E(c)=E(c)=C.
Úplná chyba a úplná variance (čtverec úplné střední chyby):
εij=△ij+ci=△ij+γi+c,
m2=σ2+mc2=σ2+σγ2+mc2.
a) V součtu všech měření S=[l] bude skutečná a střední chyba
εS=j=1∑N△j+i=1∑k(n⋅γ)i+N⋅c,
mS2=N⋅σ2+i=1∑kni2⋅σγ2+N2⋅mc2.
V případě stejně velikých skupin n=N/k, [n2]=N2/k :
εS=1∑N△+n⋅1∑kγ+N⋅c,
mS2=N2⋅(Nσ2+kσγ2+mc2).
Zejména nyní je zřejmé, jak se každý druh chyb hromadí podle jiného zákona. Klasický zákon přenášení středních chyb platí jen pro náhodnou složku (σS=σ⋅N).
V aritmetickém průměru klesá vliv střední kvadratické chyby náhodné s odmocninou počtu všech měření (σx=σ/N), vliv střední proměnlivé systematické chyby skupinové s odmocninou počtu skupin se změněnými podmínkami, vliv konstantní chyby se nezmenší vůbec. Je třeba vypočítat napřed odděleně úhrnný vliv každého druhu chyb a pak je teprve kvadraticky sečíst. Je žádoucí vystřídat co nejvíce podmínky měření, aby konstantní složka chyb c byla co nejblíže nule.
c) Pro skupinový průměr xi=[l]i/ni při ni=n=N/k
V případě nestejných vah pi měření li bude skupinový a celkový průměr
xi=[p]i[pl]i,x=[p][pl]=[P][Px],Pi=[p]i
a v rovnicích je třeba nahradit N=[P], ni=Pi=[p]i.
Při působení systematické chyby, stálé ve všech skupinách, neklesne střední kvadratická chyba celkového průměru s odmocninou počtu skupin a nelze pro určení střední chyby součtu kvadraticky sčítat střední chyby jednotlivých skupinových výsledků.
V případě současného působení vzájemně nezávislých systematických chyb různého druhu c′, c′′, c′′′, …, γ′i=ci′−c′ platí
a střední chyba průměru při stejně velkých skupinách u každého druhu skupinové chyby:
mx2=Nσ2+k′σγ′2+k′′σγ′′2+⋯+mc′2+mc′′2+….
Na závěr ukážeme vztah pro obecný funkční vztah y=f(x1,x2,...,xn), kde jsou proměnné závislé. Závislost musí být dána buď kovarianční, nebo korelační maticí. K jejímu určení, či k výpočtu prvku, není obvykle dosti potřebných měření. Je-li závislost způsobena přítomností systematických chyb, musíme znát charakter jejich působení a odhad složek jednotlivých středních chyb. Obecný vztah pak lze upravit a schematicky zapsat:
kde mΔi je střední chyba náhodná, příslušející k proměnné xi; bude-li pro několik proměnných stejná, upraví se prvý člen na řadu
[f2]1⋅m△12+[f2]2⋅m△22+…
podle počtu různých mΔ; Ai je součet parciálních derivací podle všech proměnných, ve kterých se uplatní stejný druh i velikost proměnlivé systematické chyby γi. Indexem i se zde rozlišují skupiny proměnných o různé velikosti systematické chyby γ; Bi totéž pro jiný druh proměnlivé systematické chyby. Stejný druh systematické chyby se rozliší čárkami:
mγ2=E(γ2) je střední proměnlivá systematická chyba;
mγ′2=E(γ′2) je střední proměnlivá systematická chyba jiného druhu.
Platí: E(γ)=E(γ′)=E(γ′′)=⋯=0.
mci jsou různé druhy střední stálé systematické chyby. V případě její konstantní hodnoty pro všechny proměnné se poslední člen upraví na [f]2⋅mc02, kde mc02=E(c2), když písmenem ci označíme náhodnou velikost stálé systematické chyby.
Jak je vidět, zapsání univerzálně platného vzorce je pracné a nepřehledné. Proto je vhodnější používat zjednodušeného zákona hromadění úplných chyb napsaného pro každou konkrétní situaci, jak bylo ukázáno výše.