« 11. Zákon hromadění chyb při působení systematických chyb
» 13. Metoda nejmenších čtverců
12. Vyrovnání měření obecně
K vyloučení hrubých chyb a ke zvýšení přesnosti konečného výsledku měření opakujeme měření neznámé veličiny nebo měříme další veličiny, které jsou s neznámými veličinami ve známém vzájemném vztahu. Vlivem měřických chyb dostáváme řadu měření s různými číselnými hodnotami pro tutéž veličinu, nebo nesouhlasy v uvedených vztazích. Máme-li tedy pro výpočet některých veličin zaměřeno více hodnot než je třeba, tj. máme-li k dispozici tzv. nadbytečná měření, není řešení úlohy jednoznačné a musíme provést vyrovnání, které nám nejen zprostředkuje jednoznačný výpočet hledaných hodnot, odhadne přesnost jejich určení, ale podle našeho subjektivního mínění umožní získání „lepších“ (spolehlivějších či přesnějších, pravděpodobnějších) hodnot, než při výpočtu jen z nutných měření. Shrnuto tedy úkolem vyrovnání je:
Způsoby vyrovnání můžeme zhruba rozdělit do čtyř skupin:
Pro výpočet s nadbytečnými měřeními je vždy nutné řešení provádět za zvolené dodatečné podmínky. Metod vyrovnání je velké množství, obvykle vychází z podmínky minima některé normy vektoru oprav měření. Norma je číslo přiřazené ke každému - rozměrnému vektoru , které v nějakém smyslu charakterizuje jeho velikost. Z hlediska využití lze metody vyrovnání rozdělit takto:
« 11. Zákon hromadění chyb při působení systematických chyb
» 13. Metoda nejmenších čtverců